Hovawart Jackie - canisterapeutický pes

Po nějaké odmlce přínáším pár novinek ze života mé princezny. Na začátek bych chtěla říct, že jsem se rozhodla s ní (pravděpodobně od jara) chodit do kynologického klubu. Máme dvě varianty, a to Kynologický klub na Kývalce, nedaleko Rosic, nebo do klubu, který cvičí na Veterinární fakultě v Brně. 

No a hlavně k detailnějšímu popisu nadpisu tohoto článku. V pátek jsme se vydaly, výhradně v dámském složení (páníček musel hlídat Nelinku a velice nám chyběl) na výcvikový víkend Stopa a poslušnost do Heroltic. Musím se přiznat, že jsem celý týden dopředu byla z pobytu mírně nervózní z Jackiiného minulého podřizujícího se chování, což se na mně projevovalo po celý víkend. Důvod výběru právě tohoto víkendu byl takový, že jsem chtěla vyzkoušet, jak by se to neustálé čmuchání dalo využít. Návod na stopu máme perfektní, informačně obsáhlý a krom lehnutí na konci nám šla stopa výborně. Horší to už bylo v části poslušnosti, která se cvičila dle zkoušek ZOP. I sednutí s přivoláním jsme zvládly dobře, horší už to bylo s chůzí u nohy, kterou prakticky vůbec neumíme. Důležité je, že vím jak na to (i když tak rychle zpracovat tolik informací byl opravdu zážitek) a první jednoduché kroky nám šly dobře. Jen se jako odměna příliš nehodí pokrájené kachní maso, které extrémně klouže a rádo vypadává z ruky A moc nám nejde odložení. To jsme mou chybou od minulého pobytu dost zazdily. 

A největší perlou našeho pobytu asi bylo, že Jackie nám začala vrčet. Jsem z toho na haluzi ještě nyní a asi dlouho budu, než se s tím vyrovnám a plně si uvědomím, že se dokáže ubránit i sama. Proč tak najednou ? Jackie měla zase nějakého nápadníka (ridgebacka Frantu) a jeho dotírání ji nejspíš přestalo bavit a navíc byla také dost utahaná. Poté zavrčela párkrát i preventivně. Doufám, že jiné důvody to nemělo. Snad jen ten, že konečně dospívá a není už tím bojácnějším štěnětem, které se musí oťukat.

Jinak směska psů mne velice překvapila a musím tak trochu uznat, že psí parta byla lepší než minule (i díky směsce temperamentů). Potkali jsme tam také půlroční hoví slečnu, se kterou se Jackie  moc neskamarádila. Doufám, že budeme mít možnost to i napravit musím ale říct, že všichni hovíci mají stejné pohledy a dělají stejně obličeje a asi poslední věta na závěr, každý pes je prostě individuum

Jdu vstřebat pořádně ty nové informace, projevy a zážitky.

R+J