Hovawart Jackie - canisterapeutický pes

Jmenuji se Jackie, narodila jsem se 17. října 2009 v Kochánově, nedaleko Havlíčkova Brodu. Můj táta se jmenuje Bazz, jsou mu skoro 3 roky, je to velký krasavec černého zbarvení a plavé mamce Nele, která k bývalým paníčkům přišla jako velká na jaře.

Narodilo se nás celkem 9, takže pro mamku to byla velká fuška a zřejmě ani netušila, jak jí dáme zabrat;-) Mám dvě plavé sestřičky (Lady a Ginger), jednu černoznakatou (Báru) a 4 černoznakaté brášky  (Rockyho, Bastíka, Benjamínka a Maxíka) a jednoho černého s bílou náprsenkou po tatínkovi (Falca).

Ke světu jsme se měli všichni, od mámy jsme měli dost mlíčka, páníčkům dělali jen radost a rostli jako z vody;-) Všechny naše kroky můžete sledovat v odkaze na fotogalerii z rajčete, protože naše šikovná panička to vše dokumentovala. Seznámili jsme se s koníky a táta s mámou nás začali pěkně vychovávat a postupně se ozývali také nový páničci, kteří si nás měli odvézt před Vánoci domů.

A jak vůbec moji noví páničci přišli na to, že si vezmou právě mě?

Můj nový domov se mnou sdílí jezevčí fenka Betinka, teda spíš babička, která dlouhá léta žila se svou maminkou, která jí bohužel před dvěma lety zemřela a Betinka truchlila, tak jí vybírali nějakou kamarádku, která by jí rozproudila krev v žilách a i na stáří v ní probudila novou krev a jednou zaujala její místo. Panička dlouho chtěla rotvajlera, ale protože nemá s pejsky žádnou zkušenost a moje druhá panička, která mi neustále podstrojuje a prý mě moc nechtěla, že budu moc velká, rotvajlera prostě nechtěla. Tak panička sedla k počítači, našla inzerát na mě do Kochánova, napsala a byla ruka v rukávě a teďka tvrdí, že by mě za žádného jiného psa nikdy nevyměnila ;-) O víkendu se na mě přijeli podívat s dalšíma dvěma páničky a k tomu staršímu jsem hnedka přišla a věděla, že s nimi za měsíc odejdu. U paničky, která měla přece jen trošku pochybnosti, jsme vyhráli na plné čáře, protože takových děvět malých kuliček, která neuměly ještě skoro chodit by obměkčily každého a já věděla, že se budu mít dobře;-)

Když jsme oslavili dvouměsíční narozeniny, začali jsem se pomalu rozebíhat do světa, z domova se mi moc nechtělo, ale přece jen jsem v neděli naposled zamávala mámě a tátovi a putovala do auta a přede mnou byla dlouhá cesta, během které mi nebylo zrovna nejlíp, ale vzorně se o mě starali a zvládla jsem to.

Když jsme dojeli domů, už tam na mě čekala Betinka, s kterou jsme se oňufali, ale chudák ještě netušila, jak ji za pár dní začnu zlobit:-( Měla jsem nachystaný velký pelíšek s hračkami. Samozřejmě jsem to musela hnedka označkovat a vše proslídit, až mi z toho vyhládlo a já se spokojena najedla a usnula. V noci jsem byla hodná, panička se mnou sice spala na sedačce v jídelně, každou hodinu jsem jí kousla, ale neplakala jsem, jsem prostě šikovná a inteligentní slečna;-)