Jack - Brann
Ahoj kamarádi,
tak zdravíme ve třech. Já, Jackie a Brannan - od soboty na hodně dlouho spolu. Minulý týden se zvrtlo tolik událostí, které tak nějak ovlivnily naši budoucnost, že jsem tomu nemohla ani uvěřit. Jak v pozitivním, tak negativním slova smyslu. Sobota nám začala trochu stresově, protože jsme s Jackií měly naplánovaný reparát ZOPek, který se nám nepovedl na obou stranách. Možná to bylo tím háráním, možná to bylo tím, že kvůli tomu nastoupila na cvičení po dvou a půl hodinovém čekání v autě. I přes nějaké poznámky si házet popel na hlavu nebudu, protože jsem cvičení nezanedbala a pokud byla schopna složit dvě zkoušky s prakticky identickými řády, tak to o nepřipravenosti nebude. O to víc mě mrzí, že v Herolticích pokazila to odložení, protože z těch cviků, které kazila nejvíc v sobotu, měla v červenci krásný bodový zisk...víc bych se k tomu nevracela. Jen bych poznamenala, že to, co jí dělá osobností, není sportovní kynologie...a já bych si to měla možná uvědomit a zůstat jen u těch našich seminářů, na kterých se pobavíme a přiučíme něčemu novému a canisterapie. Přiznávám, že mě má omotanou kolem prstu, ale to má od našeho prvního společného pohledu a bude to tak nejen do konce našich společných chvil.
Ale teď k tomu příjemnějšímu ;) Po obědě jsme se vypravili s Ivošem pro Brannan, tentokrát jsem netrpěla na zadním sedadle příšerného starého auta, ale řídila jsem a snažila jsem se s ní jet "jako s vlastní". V Kamenné čtvrti se konaly zrovna hody, tak s malou jsme musely absolvovat cestu z kopce. Myslím, že loučením bych to u Evy nenazvala, protože se uvidíme hodně často. Malá cestu zvládla v pohodě, trochu kvikala. A až jsem zastavovala u domu, tak mi začalo docházet, že to, co jsem si rok přála, je tu. Popravdě jsem byla celkem dojatá a šla pro Jackii. Její reakce byla taková, jak jsem předpokládala a to bylo pár zavrčení. První den jsme to vyřešili košíkem, ale myslím, že za těch pár dní se už holky docela posunuly. Brannan má v sobě temperament, neskutečný hlasový projev a neskutečný apetit. Mručí, když se protahuje, štěká, když cítí maso, štěká, když jí chystáte jídlo a napodobuje Jackii, když na zahradě hlídá. Zatím se jeví jako ideální cvičící pejsek a já doufám, že toho dokáži využít. Přiznávám, že ji nešetřím a pozvolně začínáme se "sedni", "štěkej" a nosetouch. Akorát prý patřila k těm klidnějším z vrhu, tak doufám, že páníčci jejich sourozenců nemají už šediny ;) Malá je také neskutečně sebejistý a vyrovnaný pes, po chvíli ostychu všechno prozkoumává a objevuje tajemství - především naší zahrady. Jediný problém je, že začíná být na Jackii dost fixovaná a cítí se lépe v její přítomnosti. V pondělí jí Jackie oplácela i hru a včera se malá nestačila divit, že ten velký pes, kterému vytrvale skáče na hlavu a strká hlavu do její "obrovské" tlamy, se dokáže taky rozohnit a dát jí co proto. Jediné, co je pro Jackii ještě nepříjemné, je pohled z očí do očí a hlídání sedačky...dneska jsem si ale všimla, že malá nenápadně zaútočila zezadu a Jackie byla spíš překvapená, než aby nějak nepřiměřene reagovala. Myslím ale, že občasné zavrčení Brann neuškodí a ukáže jí, kde jsou její limity. Jen ještě nezvládáme společné spaní a v nejbližší době musíme začít trénovat pobyt o samotě, protože ten momentálně končí hlasitým vytím a kvílením. A už jsem málem zapomněla, jaké lotroviny to štěně dokáže vyvést ;)
A ke konci - Jackie v pátek oslaví páté narozeniny. Až s příchodem Brann jsem si uvědomila, jakou dámu už z ní mám. Chtěla bych jí popřát takové zdraví, jaké měla doteď, a ať dělá tolik radosti, kolik dělá nejen svým nejbližším. Ať si zachovává takový klid a nadhled, kterým většinou disponuje a ať se nad těmi vrčícími a uštěkanými psi moc nerozčiluje...:D A ať jí ten malý satánek moc nezlobí ;)
R+J+B
